Včerejšek byl zajímavý. Opět jsem neměla žádný konkrétní plán, ale tak nějak jsem doufala, že budu s přítelem. Věděla jsem, že má noční, takže moc času nebylo a pořád se neozýval. Do té doby jsem v podstatě nedělala nic. Zkoušela jsem se opalovat, ale jelikož se se sluníčkem nemáme moc rádi, moc dlouho jsem to nevydržela. Už jsem si myslela, že spolu nebudeme a začalo mě to dost štvát.
Ale asi kolem půl šesté mi zavolal. Že přemýšlí, že by si vzal volno a jestli bych u něj nechtěla zůstat přes noc, kdyby to vyšlo. Byla jsem ráda, že budeme spolu, tak jsem samozřejmě souhlasila. O pár minut později mi zavolal znovu, že to tedy vyšlo a nemusí na noční. Byla jsem nadšená, rychle jsem se začala připravovat a rozhodla se, že k němu dojedu na kole.
Domluvili jsme se, že mi pojede naproti. Nachystala jsem si věci, vytáhla svou parodii na kolo a chtěla jet. Ano, chtěla. Ještě než jsem vyjela mi totiž stihl spadnout řetěz. Já vím, asi by to pro mě neměl být problém nahodit, ale s kolem se taky moc nekamarádím a přece se neušpiním, ne? Ironie byla, že taťka odjel asi 5 minut předtím. Zavolala jsem příteli, že kolo asi nevyjde. Jeho první věta samozřejmě byla "A to jako neumíš nahodit řetěz?" ZABÍÍÍT! Fakt neumím, no a co jako. Navíc to fakt není normální kolo. Je to... no, to byste museli vidět. Ještě samozřejmě nevyjel, tak mi aspoň zjistil autobus. Měla jsem štěstí, jel za půl hodiny.
Dojela jsem na zastávku a bylo mi řečeno, jaký máme plán. Hned naproti zastávky je hospoda a on už tam s kamarády samozřejmě seděl. Tak jsme šli na pivo. Ehm, bohužel nebylo jen jedno. Myslela jsem, že tam budeme chvilku, ale chvilka se nějak protáhla. Dala jsem si jedno pivo, druhé pivo a pak začali vymýšlet, že chtějí opékat párky. Rozdělali oheň, u toho popíjeli pivo, kouřili cigára. no prostě taková docela pohoda. Musím uznat, že když jsem se trošku opila, tak to zas tak špatné nebylo.
V hospodě jsme nakonec seděli asi do půl jedné, zvládla jsem pět dvanáctek, takže už to mělo docela efekt. Milý tam byl na kole, tak jsem chtěla cestou zpátky jet. Ale... nějak jsem to poprvé nezvládla, asi jsem byla opilá víc, než jsem si myslela. Což mě štvalo, protože mi kolo zakázal a šli jsme oba vedle něj. Došli jsme k němu domů a když jsem viděla houpačky před barákem, nešlo na ně nejít. V tomhle jsem fakt dítě, ale uznejte - houpačky jsou boží! A houpačky v noci ještě více. Akorát bohužel svádí ke špatným tématům. Teda spíše k vážným tématům, tak to bylo chvilku takové filozofické. Řešili jsme věci, které už jsme možná řešit neměli. Ale mělo to atmosféru.
Když nás přestaly bavit houpačky, šli jsme si lehnout na zahradu a pozorovali jsme hvězdy. KONEČNĚ! Na tohle jsem se těšila už pekelně dlouho. Jenom ležet v trávě, v noci, se svým klukem, dívat se na hvězdy a nic neřešit. Pustit si Zakázané uvolnění a zpívat si "Nad hlavouuu je můj svět". To bylo prostě dokonalé. Naprosto. Kolem 3 ráno jsme šli domů, dali si sprchu a "snídani". Jídlo ve 3 ráno už je taková klasika.
Když jsme konečně usnuli, tak mě asi o hodinu a půl později vzbudilo neskutečné horko. Pokoje v patře jsou prostě zlo! Absolutně jsem nemohla spát, bylo mi z toho úplně špatně. Pak jsem usla znovu a vzbudila se asi v 10. Jelikož jsem fakt neměla sílu ani náladu na cestu na autobus a cestu v autobuse a z autobusu domů v tom neskutečném vedru, zavolala jsem taťkovi, jestli by pro mě nemohl přijet. Byl zrovna u babičky, což je kousek, takže naštěstí nebyl problém.
Momentálně jsem doma a přemýšlím, že bych to měla dospat, jelikož v pět hodin musím jít pracovat. Natáčet a fotit jednu místní akci a upřímně řečeno se mi tam fakt vůbec nechce. Kocovina a tohle horko není vůbec dobrá kombinace. A ještě, když budu muset něco dělat. A ještě snášet lidi, které nemám ráda. Bude to kruté, tak snad přežiju.
